Ani smrt nás nerozdělí (Dramione) - 1. část

18. března 2014 v 19:43 | ~Dark Unicorn |  Kapitolové
Yo, jsem tady s první částí Dramione.. Kterou vám slibuji už dlouho.
Řeknu vám k tomu jenom jedno a to.. Je to krátké, já vím. Nezabijte mne za to, prosím. Prosím, prosím, moc vás prosím.
A budu vás milovat, když hodíte komentík~ ^^

-> Více v C.Č.


Šla jsem po chodbě, která byla poněkud prázdná. Pod paží jsem držela stoh knih a z tašky přes rameno vykukovaly popsané i čisté pergameny. Mířila jsem k učebně kouzelných formulí, kde jsem jako jediná společně s Fredem a Georgem měla zůstat. Zbytek koleje jel na nějaký 'týdenní ''výlet''' či co. Jet jsem nechtěla a navíc jsem neměla peníze... Nechtěla jsem jet kvůli Zmijozelu, který jel s našima. Jediné, co jsem nepochopila, bylo, že nejel 'Zmijozelský princ' a jeho dva 'poskoci' (Ano, Draco Malfoy, a Crabbe s Goylem.) Grr. S nima budu trávit celý týden... a nejspíš je budu nesnášet ještě víc než předtím. A protože jeli jen kolejní ředitelé, tak jsme se normálně učili, ale nemohu říct, že by mi to vadilo, spíše naopak.
Sedla jsem si stranou od Zmijozelské partičky, k dvojčatům, která se smála.
"Můžu si přisednout?" zeptala jsem se mile a zazubila jsem se na ně.
"Tak jasně, proč ne?" odpověděli mi dvojhlasně a pak se zase rozesmáli. Jenom jsem nechápavě zavrtěla hlavou a sedla jsem si k nim, vedle Freda, ale ten vyskočil a posunul mne doprostřed těch dvou.
"To je proto, abychom mohli oba dva opisovat, víš?" zamumlal na vysvětlenou a spořádaně se usadil, když do učebny přišel profesor Kratiknot.
"Takže, nic si nepřipravujte, testy pro vás mám napsané." řekl profesor Kratiknot hned a rozdal nám pergameny. Nechápavě jsem se na ně zadívala, tolik otázek během jedné hodihy stihnout nemohu. No, ale i přes to jsem odevzdala pergameny jako první, Fred s Georgem hned po mně. Samozřejmně, že opisovali, ale já na to byla zvyklá od Harryho s Ronem. Všichni jsou stejní... Místo toho, aby se učili, tak...
"Hej, Grangerová!" otočila jsem hlavu po zvuku hlasu, který vycházel z druhé strany místnosti. Jistě, byl to Malfoy. Líně jsem nadzdvihla obočí.
"Přejete si jistě něco velmi důležitého, pane Malfoyi, když plýtváte mým velice cenným časem, kterého mám velice málo a nerada ho rozdávám, že?" mile jsem se na něj usmála, avšak moje oči se neusmívaly.
Škleb z jeho tváře zmizel a vystřídal ho velice chladný úsměv. "Ty.. Ne, jen jsem se chtěl zeptat, nechtěla bys jít se mnou na lektvary do dvojice?"
"A to jako proč?" odpověděla jsem otázkou velice ostře.
"Nu.. Zaprvé, dnes je bude učit můj otec, takže bych se chtěl před ním tak trochu vytáhnout.. A zadruhé, půjdeš teda?" naklonil hlavu na stranu a propaloval mne očima.
Věděla jsem, že ho odmítnout nemohu. Naoko jsem se k němu stavěla velice chladně, ignorovala jsem ho a kdykoliv jsme spolu 'mluvili' jsem byla zlá, arogantní a namyšlená. I když taková ve skutečnosti nejsem. Tak proč se tak chovám, když jsem v jeho společnosti? Proč, proč, proč?! "No.. Tak dobře," pokývla jsem hlavou a Draco spokojeně vydechl.
Rozešla jsem se z učebny, opět s učebnicemi pod paží až na to, že za mnou kráčeli i oba z dvojčat. Pousmála jsem se; připadala jsem si jako princezna. Z tašky jsem vytáhla kožený řemínek a vlasy jsem si svázala do pevného culíku, přece jenom, lektvary jsou nepříjemné, a když by mi do lektvaru spadl vlas, tak ho můžu celý rovnou začít dělat znovu. Ach. Úžasné.
Portrét rytíře Sira Cadogana se kolem nás přehnal na tlustém strakatém poníkovi a poblázněný rytíř na nás zamával svým - na něj poněkud velkým - mečem, který mu následně spadl a propadl se obrazy až na hlavu jakési postarší, a velice přísně vypadající dámy v těžkých vínových šatech, která se zamračila a upustila bílý porcelánový hrnek s modrými květinami kolem okraje.
Musela jsem se zasmát.
Čím více jsme postupovali ke sklepení, byla větší zima a na zdech mizely obrazy. Nechtěla bych být ve Zmijozelu.. Takové ponuré ticho.. Bylo až nepříjemné.
Došla jsem s kluky do sklepení přesně ve chvíli, kdy jsem zahlédla Luciuse Malfoye, Dracova otce vycházet ze Snapeova kabinetu. Zasedla jsem do lavice společně s kluky.
"Do dvojic. Dělejte, nemáme čas." Řekl neutrálním hlasem Lucius a změřil si nás pohledem; obočí mu vylétlo překvapeně nahoru, když si Draco přisednul ke mně, pak se zamračil. A sakra.

~


Dobře. Přežila jsem to. Jakto? Je to divné. Přežila jsem to, i když mne Draco omylem polil lektvarem, když mi málůem usekl prst i to, když mi opět omylem vrazil facku. Všechno jsem to omluvila jenom kvůli tomu, že se červenal když se omlouval. A to bylo tak moc roztomilé, že se divím, že jsem se neroztekla. Pořád to mám před očima. Aww. Ne. Nejsem zamilovaná. Nemůžu. Nesmím. Nesmí se to dozvědět.
Sakra.
Ach jo.
Umřu.
Musím do knihovny.
Rychle.

Zamířila jsem do knihovny, která byla ještě liduprázdnější než obvykle. Knihovnice se na mne zadívala za skly tlustých brýlí, pak se ale vrátila ke svázaným pergamenům k sobě a začala je pročítat. Vytáhla jsem tlustý svazek knih, a začala jsem si číst, jako obvykle.
"Hej, Mio, co to čteš?" zeptal se mě rozpustile Fred.
"A proč to čteš?" George se k němu přidal a sedli si do křesel naproti mně.
"K čemu ti to bude?" znovu Fred.
"Přidej se k nám, nebudeš se nudit." zazubil se na mě George a naklonil se ke mně.
"Ne, děkuju." zavrtěla jsem hlavou a sklopila jsem pohled zpátky ke knížce, která mne popravdě vůbec nezajímala.
"Hej, Mio, něco se děje, že jo?" prorocky se ke mně naklonil zase Fred a propaloval mne očima. Zamračila jsem se na něj.
"Takže se něco děje," zakřenil se George, "Ale nás zajímá co."
"T-to vám nemohu říct. Je to moc osobní." zvedla jsem se z křesílka, knihu zastrčila zpátky do poličky a se spěšným rozloučením vůči knihovnici jsem se vyřítila ven z knihovny, do Nebelvírské společenské místnosti. Tam jsem si zalezla co nejhlouběji do křesílka, které stálo naproti krbu ve kterém plápolaly plamínky. Zvuk praskajícího dřeva byl příjemný.

Vytáhla jsem si blok a tužku - z tašky - a začala jsem kreslit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | 18. března 2014 v 20:40 | Reagovat

Perfektné :) teším sa na ďalšie :3

2 ~Dark unicorn. ~Dark unicorn. | Web | 18. března 2014 v 20:43 | Reagovat

[1]: Ach, každý 'chvalitebný' komentář potěší ^^ Děkuji. :3

3 Nebeská Nebeská | Web | 22. března 2014 v 9:47 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu, abych napsala komentář. Jsem moc ráda, že ses připojila k Dramione :)
No, k povídce :) Dvojčata se ti povedla, jediné co si dovolím poznamenat, že se mi nezdá, jak se Malfoy choval, protože má svého otce v úctě - možná se ho i bojí a nesedí mi, že by si dobrovolně sedl s Hermionou.
Ale třeba má všechno svůj důvod a já se těším na pokračování ;)

4 ~Dark unicorn. ~Dark unicorn. | Web | 22. března 2014 v 12:55 | Reagovat

Ehm. To s Dracem jsem si jaksi neuvědomila.. Budu muset nějak vymyslet důvod, proč.. No, jak vidím, je to celý takový divný ^^"
A chtěla jsem sem přidat i to video, podle kterého to píšu.. Ale protože to nejde, tak bohužel.
No, a nakonec bych chtěla poděkovat ^^ :)

5 Nebeská Nebeská | Web | 22. března 2014 v 16:37 | Reagovat

Jo jo, tak už to bejvá - vždycky, když píšu něco, co se naprosto odlišuje od chování v knize, musím vymyslet proč :) takže jen hurá do toho ;) však ty to zvládneš.
Jo, škoda... :( třeba najdeš jiné video :)
Není zač

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama