Beautiful Mind - PROLOG

31. července 2014 v 2:58 | Nami
Pro Suzy a její ochotu. xxx


Prolog
"Iz pojeďme už domů, slíbily jsme mámě, že budeme doma před půlnocí." Prosila jsem svojí starší sestru.

Ohradila se na mě s otráveným pohledem. "Zábava teprve začala a ty chceš jít domů?" Promnula si oči a snažila se rovně stát; na to ale vypila moc alkoholu. Nohy se jí pletly a já ji podpírala, aby nespadla.

"Všichni jsou tady jenom opilí a nikdo s tebou nedá normální řeč. A mám strach, chci jet domů, ale nevím, jak se tam dostaneme." Utrápeně jsem se na ní podívala, řidičák jsem ještě neměla a jediný, kdo uměl řídit, byla Iz.

"Neboj se, ségra. Natolik opilá zas nejsem." Snaží se na mě udělat dojmem mrknutím, ale to mi přidělá ještě větší starosti. Ne, neměly jsme jezdit sedm kilometrů od domova na nějaký večírek. Ne, když se nemáme jak dostat domů a jediný řidič je opilý. Udělá krok dopředu bez mé podpory, snažím se jí nabídnout pomoc, ale ona mě odstrčí. Stojí pevně na nohou, i když vím, že jí to dává dost námahy.

Usměje se na mě. "Tohle jednou budeme vyprávět našim vnoučatům; babičky Elizabeth s Tamarou si vyrazily na večírek, kde se totálně opily a neměly jak domů. Jenže úžasná, krásná a ta lepší sestra - babička Elizabeth byla natolik vážná při řízení, že společně dojely domů." Zasmála se a chytala se za břicho. Pokusila jsem se o úsměv. "Tak pojď." Nabídne mí rámě a já jej přijmu; zaháknuté společně jdeme k autu. Iz loví klíčky. "Nenechala jsi je tam, ne?" Nervozita mi vstoupá v žilách, už chci být doma ve své posteli.

Hledá klíčky v kapsách; nemůže je najít. Přešlapuju z nohy na nohu, kouše se do rtu a cítím, jak mi praskl. "Mám je!" Zajásá Iz a mává mi klíčky před obličejem. Protočím panenkami a má sestra odemkne auto, nasedne na místo řidiče. Já si sednu vedle ní.

Dá klíčky do zapalování a nastartuje auto. Připoutám se. Vyjede na silnici a pobrukuje si melodii písničky, která dává v rádiu. Nepamatuji si, kdy ho zapnula. "Chce se mi spát." Zívne a dá si ruku před pusu, vyděšeně se na ní podívám. "Ne, teď nesmíš spát. Ne teď. Jsme uprostřed silnice, můžeme nabourat." Zamračila jsem se na ní a šťouchla ji do ramene. Zasmála se a šťouchnutí mi oplatila větší silou, zamračím se na ní a pohladím si bolavé místo. "Nech toho." Ohradím se na ní, jedeme na mostě. Ona se jen opilecky zasměje a hlasitě říhne, propukne v ještě větší smích. Věnuji jí starostlivý pohled.

"Prosím tě soustřeď se na jízdu." Napomenu ji a narovnám se, jsem unavená, ale teď nesmím usnout. Ne když je můj řidič opilý. "Ty jsi ale suchar." Znovu mě silně dloubne loktem do paže a sleduje moji reakci. Když se bolestně zamračím, znovu se rozesměje. Protočím panenkami a založím ruce na hrudníku, počítám vteřiny, dokud jízda neskončí. Přemýšlím nad tím, jaké to bude, až dojedeme domů a pak se téhle noci jednou budeme smát.

Už dlouho jsem neucítila známý smích nebo bolestivé šťouchnutí, překvapeně na ni pohlédnu. Ruce má na volantu a upřeně zírá před sebe. Usměju se na ní a promnu si oči, snadno usínám. Její ruce se svezou z volantu, až pak mi dojde, že usnula.
Nestačím vykřiknout, vše je moc rychlé. Auto sjede z mostu a my padáme, je to rychlé a křik se mi zasekne v hrdle. A pak se potápíme. Náraz s autem zatřásl natolik, že je Iz vzhůru.

Pomalu klesáme ke dnu, podaří se mi odpoutat, to stejné udělám i Iz. Adrenalin a strach mi stoupá v žilách, mám strach. Takový strach. Jako kdyby se mělo stát něco strašného. Se strachem v očích se podívám na Izy, je vystrašenější než já.
"Je mi to tak líto." Šeptá, oči se jí lesknou. Začnu vrtět hlavou, než si to uvědomím. Dám ji dlaně na ramena a třesu s ní. "Na tohle teď nemysli, musíme se odsud dostat." Cítím vodu v pasu, začnu lomcovat s dveřmi. Síla vody je moc silná a zabraňuje mi v tom, loktem se snažím rozbít sklo.

Mám vodu u krku, je ledová a pálí mě do kůže. Všude je tma a sotva vidím před sebe. "My… My se odsud dostaneme, slyšíš? Nesmíme to vzdát. No tak, Iz." Teď mám zase slzy v očích já; jsem tak vystrašená a bojím se toho, co se stane. Myslím, že to Iz tuší také. Energie v mém těle je víc a víc, pohyb ve vodě je obtížný. Nemám další sílu, natož Iz.

Nahmatá mojí ruku a pevně ji stiskne. Opětuji jí stisk a pokusím se o úsměv, místo toho žalostně zalapám po dechu. Voda zaplnila celý prostor v autě, pokouším se zadržet dech. Můj strach se změní v paniku. Cítím křeče ve svalech, je mi zima. Už nedokážu zadržet dech; otevřu pusu a pokusím se nadechnout. Bolest neustává. Do úst mi proudí voda, cítím, jak mám plný žaludek vody. Uleví se mi, jsem omámená a už mi to je jedno.


Zavřu oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama