Love changed us - kapitola první

11. srpna 2014 v 21:54 | Hime |  Love changed us
Hned vám přináším tu první kapitolu, abych to měla z krku. Za pořípadné chyby či překlepy se omlouvám ^^" (Ataké se omlouvám za barvu celého článku, ale.. ._.)


~~~

Černé vlnité vlasy mi vlály podél obličeje, když jsem kráčela na úzké kamenné cestičce k budově, kde jsem měla pronajmutý byt se svou kamarádkou. Náš byt byl celkem velký, každá měla svůj pokoj, byl tam obývák, kuchyně a koupelna + malá úzká chodbička. Do jejího pokoje jsem nikdy nechodila - stejně jako ona nikdy nechodila do toho mého. Byl to takový nevyslovený slib, že naše soukromí, ačkoliv bydlíme v jednom bytě, nebude narušováno. Můj pokoj byl složený z postele, skříně s oblečením, skříně s knihami, tužkami, plyšáky a dalšími blbostmi; v rohu byl stůl s notebookem, skicákem, tužkami a lampičkou. Byla tam také tiskárna a hromada papírů.



Došla jsem k domu a otevřela hlavní dveře, které při pohybu zavrzaly. Pak jsem vyběhla pár strmých a úzkých schodů do druhého patra a tam zamířila rovnou k protějším, dřevěným dvěřím. Z tašky přes rameno napěchované učením jsem vytáhla svazek klíčů; přitom mi z tašky vypadly dvě krabičky cigaret. Zamračila jsem a sebrala jsem je. Odemkla jsem dveře. Televize byla puštěná nahlas a v kuchyni někdo něco vařil. A někdo mluvil - dva hlasy jsem poznávala, byla to moje spolubydlící Catherina a její 'kamarád s výhodami' David. Ale ten poslední, hlubší hlas, takže patřil nejspíše příslušníkovi mužského pohlaví, ten který mluvil nejmíň, jsem nepoznávala. Že by Catein nový kámoš? Těch má celkem dost, není asociální jako já.

Potichu jsem zavřela dveře od bytu, do pokoje hodila tašku s učením, ze které jsem předtím ale vzala dvě učebnice, sešit a penál a do kapsy jsem nacpala krabičku cigaret a zapalovač. Mé kroky následně zamířily do obýváku, který jsem prošla a pak do kuchyně. Catherine seděla na lince, světlé pastelově fialové vlasy měla svázané v culíku. David seděl u stolu, blond vlasy mu lezly do přívětivě tmavě hnědých očí. A pak tu byl ten neznámý, který seděl na MÉ židli. Měl černé vlasy asi po ramena, oblečený v tmavě zelené mikině se zlatým lemováním a černé džíny. Ti tři ke mně vzhlédli - Catherininy světle hnědé oči, Davidovo tmavě hnědé oči a chladně modrozelené oči toho kluka.


"Ahoj Cate, zlato," pozdravila jsem moji nejlepší kamarádku a spolubydlící, přišla k ní a vlepila jsem jí s úsměvem pusu na tvář. Dave vstal a obejmul mne. Pozdravili jsme se navzájem; toho druhého kluka jsem si nevšímala. Natáhla jsem se do skříňky, pro hrnek na kafe a když jsem zjistila, že tam není, zmateně jsem se zamračila a rozhlédla jsem se po kuchyni. Měl ho ten druhej kluk. Sevřela jsem rty v úzkou čárku a zhluboka se nadechla. Vzala jsem si jiný hrnek a učebnice se sešitem a penálem položila na stůl. Když jsem čekala, až se uvaří voda, sedle jsem si nedalo Cate. Ta se ke mně otočila. "Hele, Miky (mé jméno jest Michelle), jak dopadlo to zkoušení? Z tý matiky a z tý.. Nějaký.. Tý mytologie či čeho?"

Když z cigarety zbyl jen filtr, tak jsem jí zatípla a hodila do koše, napila se z hrnku s kafem. Nechutnalo mi. Hrnek jsem odložila a natáhla jsem se pro učebnice a sešit, z penálu jsem vytáhla tužku a otočila jsem se na Cate. "Protože počítám, že večer půjdeš ven s nima a mne zase necháš o samotě doma, tak mě vyzkoušíš pak. Já se potom odeberu do pokoje, kde mě nebude nikdo rušit." Cate přikývla a já jsem jí podala sešit a učebnici, tu druhou jsem podala Davidovi. "Ty jí pomůžeš, když už jste.. Ehm, tak nic." "Miky, popiš mi severskou mytologii. Kdo, co, a jak." ozvala se Cate. "Hm.. Severská mytologieje souhrn pověstí, legend o hrdinech, bozích, vzniku, účelu a konci světa pocházející od germánských kmenů obývajících Skandinávský poloostrov a jeho okolí. Jedná se o Nory, Švédy nebo Dány, které spojuje společná vikingská minulost. K severské mytologii se někdy také řadí mytologie finská. Severský panteon tvoří dvě skupiny bohů, válečničtí Ásové a Vanové spojovaní s plodností. Za nejvyššího boha se dá považovat Ódin, jeden ze tří prvotních bohů a patron magie a run, Thór, bůh války a Freya, bohyně plodnosti. Kromě bohů existují také zlí obři, světlí álfové a také černí álfové. V severské mytologii také existuje poměrně nejasný systém devíti světů spojených světovým jasanem Yggdrasilem v kterých sídlí zmiňovaná stvoření, lidé a duše mrtvých." Cate pokývla hlavou. "A teď mi řekni něco o posmrtném životě." "S výjimkou zabitých na bitevním poli a utopených odchází duše mrtvých do říše Niflheim. Podle některých představ mrtví věčně chodí po vřesovišti porostlém trnitými rostlinami a musí se přebrodit přes řeku plnou ostrých úlomků ledu. Duše utonulých odcházejí k bohyni Rán, manželce Aegiho, boha moře a zemřelí v bitvě odchází do Vallhaly, kde se cvičí v boji na Ragnarök."

Takhle to pokračovalo asi ještě půl hodiny. "A co víš o Lokim?" zeptal se ten černovlasý kluk a zadíval se na mne pronikavým pohledem jeho chladných očí. Nadzdvihla jsem jedno obočíí ale odpověděla jsem mu: "Loki, také Lopt je lstivý bůh ze severské mytologie. Původem obr uzavřel s Ódinem pokrevní bratrství a byl přijat mezi Ásy. Při ragnaröku však stojí proti nim. Jeho dnem je sobota. Loki je syn obra Fárbautiho a jeho ženy Laufey. Má dva bratry, Býleista a Helblindiho. Když Loki při stavbě Ásgardské zdi chtěl odlákat hřebce Sadilfariho, proměnil se v klisnu a stal se tak "matkou" Ódinova osminohého koně Sleipnira Během ragnaröku Loki připlouvá na lodi Naglfar, podle Starší Eddy řídí loď Loki, podle Mladší obr Hrym. Bojuje s bohem Heimdallem a navzájem se zabijí. Loki už od mládí žárlil na svého 'bratra' Thora. Stačí?" zeptala jsem se ho s přimhouřenýma očima. Jen přikývl a vypadal zamračeně. Zajímalo by mne, co mu přeletělo přes nos, pomyslela jsem si.

"Miky, my půjdeme, ano?" ozvala se Cate a seskočila z linky. Podala mi učebnice, tu 'její', i tu 'Davidovo'. Pak se na mne zkoumavě zahleděla. "Hele, nechtěla bys jít s námi ven? Venku můžeš vypnout vnímání, a odpočineš si." Ani jsem si neuvědomila, že přikyvuji, dokud mi neřekla: "Tak se běž připravit, máš na to půlhodinu. Já v podstatě taky.." potichu se zasmála a popostrčila mne z kuchyně směrem do obýváku, zamířila jsem do svého pokoje. Svlékla jsem se a na své tělo, oblečené jen do černého spodního prádla jsem chvíli civěla. Nejsem hubená, mám šírší boky a větší prsa. Podívala jsem se na sebe z boku. Ale nemám ani velký zadek, břicho štíhlé. Hm, postava ujde. Ze skříně jsem vylovila černou vypasovanou sukni, ale byla dost upnutá.K tomu jsem zvolila tmavě modrozelenou košili a černé Steelky. Divná kombinace - jakási dáma v sukni, triko jako kdyby to byla kovbojka a boty těžké metalistky. Poušklíbla jsem se a zamířila jsem do koupelny. Vytáhla jsem svůj balíček se šminkami. Vlasy stáhla do pevného uzlu, tak, že mi žádné vlasy nespadaly do obličeje. Lehce přepudrovat obličej, tmavě zelené stíny - aby se to hodilo ke košili -, černou tužku a řasenku. Neodolala jsem tmavě rudé rtěnce, která poněkud zvýraznila mé krásné - ano, jsem narcis, klidne si to o mně mysli - rty. Pousmála jsem se nad svým zjevem a rozpustila si vlasy. Natáhla jsem se pro žehličku na vlasy a vlasy si vyžehlila. Pak jsem zamířila zpět do svého pokoje i s balíčkem šminek v rukou - vzala jsem si ze skříně menší černou kabelku, naházela do ní peněženku, mobil, klíče od auta i od domu, stíny, tužku, řasenku a pudr, nakonec i balíček s cigaretami a zapalovač. Podívala jsem se na sebe do zrcadla... Jo, sluší mi to.

Vydala jsem se do obýváku, Catherine na mne už čekala. Měla na sobě lehké letní šaty, balerínky a světlé silonky. Taková křehká letní víla. Nad tou myšlenkou jsem se pousmála. "Vypadáš jako víla, taková něžná, křehká a jemná," pousmála jsem se na ní. "A ty zase jako bohyně." visela na mne očima. "Cate, víš, že z toho nic nebude," ušklíbla jsem se na ní a ona se zamračila, "A ne, nevypadám jako bohyně. Na to je tady Taylor Stephensonová. Přírodní blondýnka, nemá křivý zuby, modrooká.. Tu všichni chtějí, ne? Vypadá akorát jako štětka, když se obleče do něčeho normálního.. Ona asi jiný oblečení nemá," zazubila jsem se. "Jen o mne nemají zájem." zakřenila jsem se na ní.


"Takže půjdeme už?" David se na nás zamračil; Taylor je jeho bývalá holka. Dal jí kopačky po tom, co ho podvedla s klukem z jeho baseballového týmu.Udělal jí před školou pěknou scénu, chudák malá (Taylor). Jen jsem přikývla, pustila všechny před sebou - Cate šla první, za ní David, pak ten kluk a nakonec já. Zamkla jsem za námi a vydala se svižným krokem dolů po schodech, do auta. Už na mne čekali - a protože to je moje auto, tak ho budu řídit já. Do školy jsem autem nikdy nejezdila - připadalo mi to.. moc namyšlené.Sedla jsem si na místo řidiče, Cate s Davidem dozadu - pokud se ožerou, tak to bude večer sranda. Ten kluk si sednul na místo spolujezdce - mohla bys si konečně zjistit jeho jméno, že ano? Ne, na to jsem moc líná. Vycouvala jsem z poměrně malého parkoviště a zamířila na úzkou silnici, která se asi o kilometr dál napojovala na dálnici. Chvíli bylo ticho, pak se ozvala Cate, že prý ať pustím písničky. Tak jsem ji poslechla a pustila rádio.

O půl hodiny později jsem zastavila před nočním klubem a nechala je vystoupit, auto jsem dojela zaparkovat na parkoviště. Z auta jsem vystoupila, zamkla a zamířila za těma třema, venku na mne čekala jen Cate s tím klukem. David šel asi dovnitř.. Ach jo, chudák Cate. David je typ, co musí furt flirtovat, a proto s Cate nechodí - on by ji nejspíš permanentně podváděl a Cate by z toho byla na dně. Zase bych ji z toho musela vytáhnout. Když jsem do klubu vešla, společně s tím klukem a Cate. Oči všech lidí na moment spočinuly na nás třech, pak se zase obrátily k ostatním a rozhovor, již velice živý, dále pokračoval. Sedla jsem si k Davidovi, Cate a černovlásek šli za mnou. David už měl plnou skleničku, hádám, že to bylo víno. Z mých dřívějších pozorování usuzuji, že on pije jenom víno. A zásadně červené. Mávla jsem na obsluhu a objednala jsem si skleničku, bílého. Když mi ji ta dívka donesla, pousmála jsem se na ni a ze sklenice se napila. Sukni jsem si trošku stáhla a přehodila nohu přes nohu.


Nejspíš jsem byla zamyšlená a dívala se do dáli, protože když jsem obrátila pohled na Davida, tak mu na klíně seděla jakási blondýnka s kudrnatými vlasy a smála se; objímala ho kolem krku a i David si tuto pozornost zjevně užíval. Byla to modrooká blondýnka, dost vyvinutá a opravdu vyzývavě oblečená. Měla jen krátké triko, co sotva zakrylo její ňadra a průhlednou minisukni. Dlouhé růžové nehty a růžové boty na deseticentimetrovém podpatku. Nakrčila jsem nos a obrátila jsem se ke Cate; ta jen nevěřícně zírala na tu holku, jak se plazí po Davidovi. Bylo jí do pláče. Opatrně jsem jí ukazováčkem poklepala na rameno a hlavou kývla ke dveřím; přikývla, pochopila mne.

Vstala jsem a trochu jsem si popotáhla sukni dolů. Skleničku jsem vzala s sebou, dopila jsem jí a u baru jsem chtěla zaplatit. Drknul do mě jakýsi vysoký blonďák, měl dost vypracované svaly. "Hm?" pozdvihla jsem obočí a zadívala se mu do obličeje. Podala jsem barmanovi peníze a čekala jsem na mladíkovu reakci. "Hele, krásko, nechtěla by sis zajít na drink? Jsi tu sama a takováhle hezká holka tu přece nemůže zůstat na ocet, ne?" řekl hlubokým, trochu opilým hlasem; pak jsem ucítila, jak mne kdosi objal kolem pasu a přitáhl k sobě. "Ona je tu se mnou." zamumlal ten člověk; už jen podle hlasu jsem poznala, že se jedná o toho čenovláska. Blonďák se zjevně naštvaně zamračil na černovláska a odklonil se od nás. Okamžitě jsem se černovláskovi vytrhla a zamračila jsem se na něj. Chvíli jsem na něj bezeslova zírala, zavrtěla hlavou a pak jsem se k němu otočila zády a odešla zpět ke Cate, která na mne čekala u východu. Tomu černovláskovi jsem ještě řekla: "Hele, až bude 10, tak přijdete k autu. Oba. Jinak vás tu nechám, jasné?" nadzdvihla jsem jedno obočí, on přikývl a odešel.

Oblékla jsem si koženou bundičku a pak vzala smutnou Cate kolem pasu, vyšly jsme z klubu ven. Zavedla jsem ji do auta, sedly jsme si na zadní sedadla a zamkly se tam. Moje auto má tu výhodu - nebo spíše, já jsem si ho tak poupravila -, že jsem tam přidala černé závěsy, které se tam dají kdykoli přidat či odebrat. Natáhla jsem se do příhrádky u spolujezdce a vytáhla odsud dva malé závěsy na zadní okýnka a pak dva velké, na to od kufru a na to vepředu. Ty dvě vepředu jsem chvíli nechala, nakonec jsem je stejně zakryla. Měla jsem tam i baterku, schovanou v tašce, která byla schovaná, stejně jako druhá taška pod zadními sedadly. V téhle jedné byly tři baterky a náhradní balíčky baterek - jakože těch malých- pár kousků oblečení a bloky a tužky. Taky tam byly dvě zbraně a náboje - co kdyby - a lékarnička. O té druhé se zmiňovat nemusím.


Jednu batrku jsem vklínila mezi sedadla, takže svítila na nás; druhou za nás a třetí před nás. Je to, jak kdybychom se připravovaly na zombie apokalypsu... pousmála jsem se nad tou myšlenkou. Schoulila se ke mně a položila si hlavu na moje stehna. Odněkud jsem nahmatala deku a přikryla jí. "Děkuju," zašeptala s úsměvem. Já se jen zamračila. "Co bys beze mě dělala? Zoufala na ty dva zírala? Máš štěstí, že tu jsem. Jinak bys asi zkolabovala. A vůbec, vzala sis prášky?" na mou poslední otázku přikývla, na to jsem se pousmála. "Dobře.." zašeptala jsem a pohladila jsem jí po vlasech. " Tak se pokus aspoň trochu vyspat než pojedeme, ano? Protože pak budeš muset držet Davida.. A nebo ne, já ho budu hlídat tady vzadu a ty budeš řídit. Já bych vlastně ani řídit nemohla, kdyť jsem pila. Víno není tak velký prohřešek ale v poslední době jsou na dálnici dost poldové, v těhle hodinách; nechtěla bych aby nás odchytli. Teď jsem si uvědomila.. Oni budou muset spát u nás, což?" zamumlala jsem potochu poslední dvě věty. Pokývla hlavou.

"Nevadí to?" zeptala se mě potichu.

"Ne, ne, vůbec." zavrtěla jsem hlavou. "Ale kde budou spát.."

"No, já jsem myslela, že by Thomas spal u tebe v pokoji a David v mým.." na to jsem jen něco zamumlala. Tak Thomas jo? Hn, zajímavé jméno, ale dost obvyklé. Nezaujalo mne tolik, jak jsem očekávala. Očekávala jsem nějaké.. vznešenější jméno, než je Thomas. Třeba Christian, nebo Daniel. Ale Thomas je takové, dost používané jméno. Nejspíš jsem také na chvíli usnula, protože mne probralo až bušení na okno. Zamžourala jsem do jasného světla baterek a všimla jsem si hodin: 23:06. Nakrčila jsem obočí a Cateinu hlavu jsem opatrně položila na sedadlo, ale i tím jemným pohybem jsem ji nejspíš probudila. Strhla jsem závěsy z oken a baterkou posvítila do obličeje těm dvěma - tudíž Davidovi, který se opíral o toho černovláska. Pardon, vlastně o Thomase. Cate už seděla a protírala si unavené oči. Postupně jsem strhala i ostatní závěsy a zahodila je pod sedačky.

Vyšla jsem z auta - David nebyl ani tak ožralý, jak jsem očekávala. Cate už taky byla venku. Pomohla jsem Davidovi dostat se do auta i přes to, že nebyl tak ožralý. Přesto to z něj šlo cítit. Cítila jsem z něj i závan trávy; takže se to tam asi strhlo v párty. Divím se, že jim to tam ještě nezavřeli. Zavrtěla jsem hlavou, když Davidova hlava padla na okýnko a okamžitě začal chrápat. Zavřela jsem dveře a stoupla jsem si k těm dvěma; Cate si s Thomasem potichu povídala. Z kabelky jsem vytáhla krabičku cigaret a zapálila jsem si. Jenom jsem je poslouchala, nechtěla jsem se zapojovat do jejich rozhovoru.

"Hele, tys toho kluka znala?" zeptal se mě najednou Thomas a přemýšlivě na mne upřel své modrozelené oči. Jen jsem pokrčila rameny a zavrtěla hlavou, z úst jsem vypustila kouř.

"Ne, neznala, proč se ptáš? Ty snad ano?"

"No, připomínal mi mého starého známého, ale asi jsem se spletl," pousmál se a obrátil se ke Cate, která na jeho otázku přikývla.O pár minut později zamířili k autu. Sedla jsem si dozadu, vedle Davida. Thomas opět na místo spolujezdce a Cate tentokrát na místo řidiče.

Cesta probíhala potichu, byla přerušována jen Davidovým chrápáním. Přišlo mi to nechutné. Když jsme dorazili domů, Thomas ho vzbudil a odvedl ke Cate do pokoje. Já jsme se mezitím převlékla do starých tepláků a velkého trika. Pro Thomase jsem vytáhla matraci a dala mu tam polštáře a deku.

Já už jsem ležela v posteli, když přišel do pokoje Thomas. On řekl něco jako 'Dobrou noc', ale já dělala jakože spím. Po zbytek noci jsem měla ale nepříjemný pocit, že mne někdo sleduje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilith Lilith | 11. srpna 2014 v 22:14 | Reagovat

Ještě! Ještě! Ještě! (skandování :D );)

2 Hime Hime | 11. srpna 2014 v 22:32 | Reagovat

[1]: Ještě? Co kdybych nakonec byla zlá a kapitoly přidávala tak, jak by se mi zachtělo, hmm? xD Nu, za týden tu možná něco bude x)

3 Rebel Vole Rebel Vole | E-mail | 12. srpna 2014 v 20:55 | Reagovat

:o Luxusní

4 Hime Hime | 13. srpna 2014 v 16:09 | Reagovat

[3]: Děkuju :3 :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama